Příběh jedné kariéry - ČÁST 2

Několik slov k "Diavolo in me"?

"Diavolo in me" vzniklo vlastně na doporučení Art on Ice. Nejdřív mi poslali několik různých písní, ale nelíbily se mi, protože byly moc slabé, nemohli jsme vymyslet pořádný program. Potom poslali druhou sérii, ve které byla i píseň od Zucchera. Znal jsem dlouho tuhle hudbu, ale nikdy mě nenapadlo, že bychom na ní mohli bruslit.....a najednou jsem dostal do dvou sekund nápad, jak vytvořit program! Pustil jsem si 3 krát hudbu, tancoval na ní jak šílený, máma se na mě překvapeně dívala. Dostal jsem všechny nápady v jeden moment: kostýmy , výbuch,....

Věděl jsem, že na tohle budeme bruslit! Přišel jsem na stadion a řekl Marině: "Poslechni si tohle" a vylíčil jí, co by se na to dalo dělat. A ona odpověděla: "Jo, to by mohlo jít."

Navíc jsem chtěl, aby nám někdo pomohl s choreografií, abychom neopakovali to, co už jsme předvedli. V ten moment Jésus Zazoui (Manžel od Murielle) nám představil tanečnici hip hopu, kterou chtěl přivést do tréninkového centra, pro ozvláštnění programů mladých. Jenomže u hip hopu je problém, že je to statický tanec, tančí se na místě. Jésus ale chtěl stejně vyzkoušet, jak by to vypadalo a tak jsme se s Marinou nabídli. Bylo to opravdu velice sympatické pro exhibice, ale pro závody by se to použít nedalo.

A "Poslední Beethovenova Noc" co ti připomíná?

Ajajajaj, no takové chvění, protože jsem opravdu miloval hudbu. O prázdninách v New Yorku jsem trávil hodně času posloucháním hudby a když jsem narazil na tuhle, řekl jsem si: "Tak to bude bomba." Největší problém byl vybrat hudbu z muzikálu předtím, než jsem měl můj nápad prezentovat Marině.

Pozor !!!! Marině nelze prezentovat polovičaté nápady. Buď je všechno seriozně připravené a dá se to provést nebo tě rovnou pošle k růžím (pozn. překladatelky: teda řekla bych že je to myšleno jako do háje :) ) Nakonec se jí taky zalíbila hudba, nepodařilo se mi ale udělat dobrý hudební výběr. V první verzi bylo 7 nebo 8 různých motivů, protože jsme chtěli prostě všechno, všechno se nám líbilo. Poslední verze přesto zůstala velmi bohatá, je tam spousta motivů a zároveň ne dost, protože jsme v programu neměli dost času vše vyjádřit.

Je škoda, že tento program připadl ve špatný rok. Špatný rok pro nás, protože jsme neměli moc štěstí, protože jsme nebyli v dobré formě-hlavně na začátku a také proto, že jsme se opřeli o směs choreografií: Christopher, Shanti,.....Prostě jsme nepřipravili ten program dobře, což je vážně škoda, protože to mohlo být mistrovské dílo, které by zanechalo v krasobruslení nesmazatelnou stopu.

Ale stejně, když se na ten program dnes dívám, vidím, že to jsou hlavně špatné výsledky, které ho vrhli do špatného světla.Tanec "Beethovenova poslední noc " je prudký, dojemný a působivý zároveň, jsou v něm smíšené složitosti "Carminy Burany" a pocity "Muže se železnou Maskou." Chybí mu jen ta trocha magie. Nakonec myslím, že jsme se s tím programem nikdy necítili dobře, Marina byla při něm hodně stresovaná. Když se nám konečně podařilo bruslit na MS dobře, bylo už příliš pozdě.

Jak reagujete po zklamání?

Mnohem lépe se odrážíme po zklamání než po úspěchu. Po zklamání se máme čeho zachytit, máme chuť všechno začít znovu a ukázat jim, že to nebyla ******, co jsme dělali (pardon, ale on tam Gwen občas použije nějaké to sprosté slůvko a já nejsem v téhle terminologii nějak zběhlá, takže netuším, co to tam napsal)

V těchto momentech, spíš se s Marinou snažíte podpořit nebo naopak přehazujete chyby jeden na druhého?

Oboje najednou. Když to moc nešlape, všichni jsou nervózní... Rok 2000/2001 byl tvrdý, tréninky byly moc složité. A paradoxně až na konci MS ve Vancouveru, když už sezóna skončila, to byl moment, kdy jsme byli nejvíc připraveni pomáhat jeden druhému. Pochopili jsme, že není potřeba dělat znovu stejné blbosti. Tento rok jsme prostě nebyli dostatečně "spolu".

Tak teď tedy poslední hudba na komentování, ta která doprovodila váš volný tanec na OH "Liberta"...

Zase to chvění (Gwendal recituje proslov Martina Luthera Kinga) Nápad byl ohromný, okamžitě jsme ho od Bruna(Vandelli) přijali. Líbil se nám ten nápad svobody, nápad sjednotit naprosto rozdílné, nápad použít hlas Martina Luthera Kinga (já jsem jinak udělal hodně velkou práci s muzikou, bylo potřeba najít projev, poté ho upravit na lepší úroveň, protože zvuk byl příšerný. Na začátku, když jsem dělal první montáže byl nesrozumitelný a neslyšitelný) a hlavně se nám líbila ta myšlenka "nebudeme vyprávět my" bude vyprávět něco, co námi prochází.

Tento program je založen na nápadu, který jsme uspěli ubránit až do konce, i přes různé složitosti.

Bránili jsme se aby to šlo! A šlo to! A šlo to, protože jsme tomu opravdu věřili! Ale je pravda, že byly momenty, kdy jsme hodně váhali, skoro jsme pro OH stvořili nový program. Nakonec po Finále Grand Prix, Didier Gailhaquet přesvědčoval všechny, že je potřeba změnit program a připravit pro OH něco jiného.Tak jsem musel všechno převrátit naruby. Bylo to dost stresující. Když jsme se vraceli z Kanady (GPF), během 7 hodin cesty letadlem jsem nespal ani minutu. Měl jsem před sebou můj počítač, přemýšlel jak znovu sestříhat hudbu, jak přepracovat celkovou kompozici programu - ale šlo to.

Je velká rozdílnost mezi první verzí z Lalique a tou z ME. Mohlo to zklamat puristy, protože jsme vyndali některé prvky, ale z hlediska zajímavosti byla 2. verze mnohem silnější.